Krakonošovo černobílé komando a jeho rodina

17.06.2011 11:00

Jeden nápad mě tak napad na výlet do hor.

A proč? Protože tam žijí dobří lidé co mají rádi pejsky - v čele s Vandou a jejíma caničkama a Ladou - chovatelkou od našeho Bodienka.

Úplně nečekaně se naskytla možnost zkusit v pátek s Bodienkem pasení oveček, tak jsem sbalila pár švestek, pejsky a dopoledne vyrazila na sever.

Cesta byla příšerná - původně měla trvat 2,5 hodiny a trvala 5 hodin. Ovečky jsme samozřejmě nestihli.

Tak se nás ujala Vanda, chvilku sme nechaly vyběhat pejsky na louce a šly jsme na pizzu.

Mezitím se vrátila Lada od oveček, zkoukla Bodyna, prohrábla mu chlupy, sprdla mě že je tlustej a jelo se za dalšíma borderkama na Blančin statek - tam jsem poprvé naživo viděla, jak vypadá smečka borderek a přesvědčila se, že Bodyno opravdu JE tlustej - prostě mi zlabradorovatěl. Holt jsem neměla s čím porovnávat - bo tady žádné bordery nemáme, tak mi to prostě nepřišlo. U Blanky to bylo nádherné, barák i zahrada snů, výborná grilovačka, samí milí lidé a spooousta pejsků.

Po probdělé noci a kýblu kafe jsme šli očekávat Vandu, se kterou sme měli jet na Černou horu. Lada s rodinou ráno odjela do Hradce Králové na výstavu s pejskama a nás čekal výlet do KRNAP.

Vanda dorazila a vyrazilo se - po cestě začalo  pršet, což nebylo dobré znamení před cestou na horu s nadmořskou výškou 1299 metrů. Ale po projetí Jánských Lázní deštík jakš takš ustal. Koupily jsme lupeny pro nás a pesany a čekaly na lanovku která nás vyveze nahoru. Obsluha lanovky byla moc milá, dokonce nám pro pejsky i zastavili kabinku a my v klidu nastoupili. Pejsci se vůbec nebáli a nám se cestou nahoru otevřel opravdu "luxusní" výhled...

Nahoře byla mlha, trochu i foukal vítr a mrholilo, ale přesto sme se statečně vydaly k rašeliništi. Po cestě přestalo pršet a nás uchvátilo kouzlo rašeliniště s jeho krásnou šťavnatou zelenou, mohutnými trsy kapradí a s borůvčím. Pejskové šťastně běhali po lávkách a užívali si téměř liduprázdného KRPNAPu.

Tu vykoukl Čeňa z borůvčí...

... a tu se vyřitily příšerky z rašeliny ...

Když jsme se pokochaly, vydaly jsme se na cestu dolů do Jánských lázní - dle rad zkušených tak pěkně po silnici. Upozornění, že mě budou bolet nohy jsem se jen smála... Po pár hodinách cesty z kopce jsem se smála čím dál míň...

Po hodně moc hodinách (raději ani nevím kolika) tak jsme se víceméně doplazily do Jánek a zřítily se do restaurace - pejskové upadli do komatu pod stolem. Po svíčkové se mi zase vrátil úsměv, mezitím přijela i Jaruška s Aronkem a my se domluvily ještě na malinkou procházečku. Úsměv mě opět přešel, když jsem chtěla vstát od stolu. Z malinkaté procházečky sešlo.

Vanda nás odvezla k Ladě která se mezitím vrátila z výstavy, kde ségra Vikinka získala VN1 a Pája s Kačenkou na Juniorhandlingu 3. místo.

Ani nevím jak, ale zase jsme byli u ohně - tentokrát tak velice originálním - v kolečkách :-D

Z večera mám nějaké výpadky, ale spala jsem jak zabitá.

Ráno jsme jeli na cvičák - Lada s Káčou docvičovaly detaily na MS OB ve Francii, které je čeká za pár dní a v pauzách nás ještě stihla cvičit s Bodyšákem.

Po cvičáku příprava oběda, oběd, opět cvičení - v mezičase vyžkoušení Nintendo Wii (super věcička).

Po obědě dorazila Vanda se rozloučit a pak už  přijeli Bonýskovi (brácha) a zase se cvičilo. Tentokrát jak naučit pejsky obíhat strom.

Nohy mě stále tak bolely, že něco vím jen útržkovitě - pes - au - strom - au - navést - au - oběhnout - au.

Hromadně se mělo jít na procházku do (ne)daleké restaurace - au.

Cestu do kopce jsem jakš takš zvládla - ale když se šlo z kopce, tak teda jsem měla pocit, že mi někdo do lýtek píchá špendlíky.

Dorazili sme do restaurace a venku se spustil obrovský liják. Tak sme si v klidu dali nějakou malou dobrotku a počkali, až to přejde.

A zase se šlo - tentokrát zpět - au.

Po cestě byla ještě fotopauza - Kačenka s dětma - zleva - Bonýsek, Bodyšák, Kačenka a Vikinka.

Až do večera jsem pak měla soukromou mnohohodinu Jak cvičit BOC s názornou ukázkou - máme se hodně moc co učit - a těšíme se na to.

Před setměním jsem vyrazila směr jih a za pět minut půlnoc jsme byli po celkem klidné a pohodové cestě všichni živi a zdrávi (až na ty moje lejtka) doma.

Kluci celou cestu prospali, jen se přesunuli do baráku a spali dál.

Všem moc děkujeme za naprosto úžasný víkend plný úžasných lidí a úžasných pejsků a "užať" mě přestanou bolet ty nohy...

Zpět
www.rak-brno.cz