Trénink s Ritou Koköny v Milovicích 8.-9.5.2010

08.05.2010 03:00

 

V rámci dočasné debility a nesmyslného záchvatu šetření jsem se rozhodla, že nepojedeme do Milovic už v pátek, ale že vyrazíme až v sobotu brzo ráno. Jelikož jsem sova co brzo neusne, tak jsem usnula až kolem jedné ráno a ve tři už mi zvonil budík. Jelikož jsem tak brzo nikdy nevstávala, tak jsem ani netušila, že venku nesvítí jediné světlo a je tam tma, co by se dala krájet a vyvážet od zahraničí. Naštěstí než jsem se nepatrně probrala a vyprdolila, tak byly čtyři hodiny a rožnula se lampa veřejného osvětlení, takže jsem naložila pár krámů, psa a vyrazili jsme. Ostatní vesnice nebyly tak štědré, aby rožínaly tak brzo a tak v nich byla tma jako všude jinde. Hned po ujetí ani ne dvou kilometrů stály uprostřed silnice dvě srnky a jelikož stopaře neberu, tak jsem se jim decentně vyhla a pokračovali jsme dál. O pár kiláků dál jsme potkali zajíce - ten už za hřích stál, neboť potřebujeme trénovat na podzimky, ale byl moc rychlej. Ten, co jsme ho potkali ještě o kus dál se podobal spíš zaječímu pyré, takže nic... 

V 5 jsme měli vyzvedávat v Jihlavě Soňu s Pašíkem, ale po cestě se přihnal takovej slejvák, že jsem jí psala, ať si přispí a modlila se, abychom to nevezli až do Milovic. Dešti jsme ujeli, naložili Soňu s Paschou a pokračovali směr Milovice. Svítalo a slibovalo to krásný den.

7:30 jsme dorazili do Milovic na smluvené místo, vyvenčily jsme psy a vyčkávali na příjezd ostatních, který byl domluven na 7:45, ale nějak se to posunulo a nikdo neřekl, tak dorazili až 8:30. Postupně se tam sjeli všichni.

Začínalo se štěňátky, kterých tentokrát byla úroda - celý 4 kousky voňavých roztomilých piraní.

Pak šli hodně mladí psi a pak už normálně Ečkaři a pak byl oběd a šli eLkaři, do kterých jsme tentokrát patřili i my.

Ale jelikož můj pes zvyklý spát do 11 hodin, který byl násilně vzbuzen po pár hodinách spánku a ani po cestě nespal a ani dopoledne nespal, tak podle toho odvedl "výkon" odpovídající unavenému psovi. Nezlobila jsem se na něj, ale na sebe... dobře mi tak ...

Večer jsme se ubytovali, nakrmila jsem psa, a "uložila" ho a šla si sednout za děckama na zahrádku. Brzo jsem ale taky odpadla a sbírala síly na nový den.

V neděli byl skvělý výcvik, obrovská spokojenost, pes vyspinkanej, šikovnej, předváděl adekvátní výkony, moc se mi to líbilo.

Mrzelo mě, že výcvik a WT jsou tak krátce po sobě a nejde časově ani finančně zvládnout obojí a tak jsem WT o týden dál v Milovicích musela oželet, i když mě to dodnes mrzí, ale tak zase příště....

 

Zpět
www.rak-brno.cz