PES JE JEDINÉ STVOŘENÍ NA SVĚTĚ, KTERÉ NÁS MILUJE VÍC NEŽ SEBE

POCTA PSOVI

Říkají ti, abys neplakal.
Říkají ti, že je to jen pes, ne lidská bytost.
Říkají ti, že ta bolest skončí.
Říkají ti, že zvířata nevědí, že musí zemřít.
Říkají ti, že je důležité nenechat ho trpět.
Říkají ti, že můžeš mít další zvíře.
Říkají ti, že se to stává.
Říkají ti, že je horší bolest.
Ale nevědí, kolikrát jste se podívali do očí svého psa.
Nevědí, kolikrát jste se vy a váš pes dívali do temnoty.
Nevědí, kolikrát to byl jen váš pes nikdo jiiný, kdo byl po vašem boku.
Neví, kolik máte strachu v noci, když se probudíte s hrůzou.
Nevědí, kolikrát váš pes spal blízko vás.
Nevědí, jak moc jste se změnili, protože se pes stal součástí vašeho života.
Nevědí, kolikrát jste ho objala, když byl nemocný.
Nevědí, kolikrát jste se chovali, jako byste neviděli že jeho srst šedne.
Neví, kolikrát jste mluvili se svým psem, který opravdu slyší.
Neví, že to byl jen váš pes, kdo věděl, že máte bolesti.
Neví, jaké to je, když se váš starý pes snaží pozdravit.
Neví, že pokud se něco pokazilo, byl to on, kdo neodešel.
Neví, že vám váš pes důvěřuje každém okamžiku jeho života, dokonce i v tom posledním.
Neví, jak moc vás váš pes miloval a jak to stačí, aby byl šťastný, protože ví, že jste ho milovali.
Neví, že pláč pro psa je nejušlechtilejší a opravdový pravdivý, tak čistý a nejvřelejší jaký pláč může být.
Neví, kdy jste s ním naposledy obtížně hýbal. . . A pak se ujistil mockrát, že mu to neublížilo.
Nevědí, jaké to bylo v poslední chvíli jeho života pohladit jeho tvář. . . .
Ve vzpomínce na všechny ty, kteří prošli duhovým mostem. Všichni máte v našich srdcích navždy místo.

Pro Inspirovani srdcem prelozila Katty Affinity.

HOMO KYNOLOGICUS

(popis, výskyt, způsob života, etologie, potrava, rozmnožování a pohlavní dimorfismus)

Homo kynologicus, čili člověk - kynolog, je poměrně hojným poddruhem člověkamoudrého (Homo sapiens).

Popis:

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.

Výskyt:

Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách.

Etologie (chování):

Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí).

K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.

Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých soupeřů. Snímek cizího exteriérově kvalitnějšího psa je pak příčinou kynologových depresí.

Způsob života:

Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.

Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro.Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl-li kynolog kouzlu naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.

Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací soupravě. Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.

Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.

Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony. Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.

Potrava:

Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.

Rozmnožování a pohlavní dimorfismus:

Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování.

Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.

Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu, dlouhý chlupy, krátký chlupy, nebo světlý oko).

Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.

Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž.

Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z pytlíku.

Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za kynologa.

Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.

Řády:

Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčáčkáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd. Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány.

Závěr:

Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé" pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.

NEBE

Muž a jeho pes spolu kráčeli podél silnice. Muž se rozhlížel po krajině, kochal se scenérií a najednou tomu muži došlo, že je mrtvý. Pamatoval si, jak umíral a taky, že ten pes je vlastně již mnoho let mrtvý.

Po chvíli přišli k vysokému bílému kameni u cesty, co vypadal jako hezký mramor. Na táhlém kopci stál vysoký oblouk, který se leskl ve slunečním svitu. Když se u něj zastavili, uviděli ohromná vrata, která vypadala jako lastura a cestu, která k těm vratům vedla, jako z čistého zlata.

Pes táhnul k vratům a jak přišli blíž, uviděli člověka sedět za stolem. Byl dost blízko, aby se zeptali: "Promiňte, kde to jsme?"
Ten muž odpověděl: "To je nebe, pane!"
"Skvěle", odpověděl ten muž. "Neměl byste trochu vody?"
"Samozřejmě, pane! Jen vstupte a hned tu bude čerstvá ledová voda."
Muž pokročil a vrata se začala otevírat. "Může pes se mnou?", zeptal se.
"Je mi líto, pane, zvířata sem nesmí!"

Člověk chvíli koukal a pak se otočil k silnici a pokračoval v cestě. Za dlouho přišli na vrcholek dalšího táhlého kopce a přišli k zaprášené cestě, která vedla k selským vratům, co vypadala, jakoby je nikdy nikdo nezavřel. Ani plot tu nebyl. U vrat uviděli o strom opřeného člověka, jak si čte.

"Pardon", oslovil muž toho čtenáře: "Nemáte vodu?"
"Jasně, támhle je pumpa!", ukázal ten člověk na místo, které zvenku nebylo vidět. "Pojďte dál!"
"A co můj přítel?" Ukázal poutník na psa.
"Jo, bude tam miska."
Vešli dovnitř a skutečně tam byla stará pumpa a vedle miska. Poutník ji naplnil a dlouze se napil. Pak dal psovi. Když se napili, vrátili se zpátky k člověku, který tam stále čekal na ně.
"Jak tady tomu říkáte?", ptá se poutník.
"To je nebe!"
"No to je dobré", říká poutník. "Ten člověk před tím taky tvrdil, že u něj je nebe!"
"Aha, vy myslíte tu zlatou ulici s těmi perlovými vraty? Pane, to je peklo!"
"A nevadí vám, když takhle zneužívají vaše jméno?"
"Ne! Chápu, že se vám to tak zdá, ale my jsme rádi, že odchytnou lidi, co jsou schopni nechat psa venku!"


MODLITBA PSA

Pane, žiji 10 - 12 let, každá vzdálenost od Tebe mi přináší žalost.
Mysli na to, než si mne pořídíš.
Dopřej mi čas, abych pochopil co ode mne žádáš!
Nehubuj mě dlouho a nezavírej mne za trest.
Ty máš svou práci, zábavu, své radosti - já mám jen Tebe!
Mluv na mne často!
I když slovům úplně nerozumím, stačí mi Tvůj hlas,
který se na mne obrací.
Pamatuj, že to, jak se se mnou zachází, nikdy nezapomenu!
Než mne uhodíš,
uvědom si že mohu lehce rozdrtit kosti Tvé ruky,
ale já to nikdy neudělám!
Až se Ti bude zdát, že jsem neposlušný a líný,
uvědom si, že i já mám své potíže i stáří,
dlouhý pobyt na sluníčku, nebo mám opotřebované srdce.
Starej se o mne, i když zestárnu,
vždyť i to na Tebe jednou čeká!
Každou cestu mi buď při boku! Neříkej nikdy:
U toho nemohu být,
nebo: Ať se to stane v mé nepřítomnosti!
Pamatuj - všechno je pro mne lehčí, když jsi u mne!

PROČ JE SKVĚLÉ BÝTI PSEM

  • Nikdo od vás nečeká, že se budete každý den koupat.
  • Když vás někde svědí, klidně se podrbete.
  • Špatné jídlo pro vás neexistuje.
  • Kost ze zverimexu vás zabaví na celé hodiny.
  • Když vám narostou chlupy na neobvyklých místech,            nikdo si toho nevšimne.
  • Můžete proležet celé dny bez obav, že vás někdo                vyhodí.
  • Když dáte cizímu člověku hlavu do klína, nemáte z                toho problémy.
  • Stále máte radost, když vidíte stejné lidi.

  • STVOŘENÍ SVĚTA

  • Prvního dne, stvořil Bůh psa.
  • Druhý den stvořil Bůh člověka, aby se o psa staral.
  • Třetí den stvořil Bůh jiná možná zvířata, aby měl pes co žrát.
  • Čtvrtý den stvořil Bůh těžkou práci, aby člověk mohl vydělávat pro potřeby psa.
  • Pátý den stvořil Bůh tenisový míč, aby pes mohl pro něj běhat.
  • Šestý den stvořil Bůh zvěrolékaře, aby pes byl zdravý a člověk chudobný.
  • Sedmý den chtěl Bůh stvořit všechno ostatní, ale neměl čas, protože musel jít na procházku se psem.
  • PRAVIDLA PSÍ VÝCHOVY

  • Pes nesmí do domu.
  • No dobře, pes smí do domu, ale jen do vyhrazených            prostor.
  • Pes smí do všech pokojů, ale nesmí se dotýkat                      nábytku.
  • Pes smí jenom ke starému nábytku.
  • Tak jo, pes smí na nábytek, ale nesmí spát s lidmi v              posteli.
  • O.k., pes smí do postele, ale jenom když mu to                      dovolíte.
  • Pes smí do postele, když si vzpomene, ale nesmí pod         pokrývku.
  • Pes smí pod pokrývku, když je pozván.
  • Pes smí spát pod pokrývkou každou noc.
  • Lidé se musí psa dovolit, když s ním chtějí pod                     pokrývku.
  • V noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden           pes.
  • Dobrá, tak tedy dva psi, ale nikdy víc.
  • No...

  • ZÁKONY PSÍHO VLASTNICTVÍ

  • Jestli se mi to líbí, je to moje.
  • Pokud to mám v tlamě, je to moje.
  • Pokud ti to můžu sebrat, je to moje.
  • Pokud si s něčím hraješ a položíš to, je to moje.
  • Pokud jsem to měl před chvíli, je to moje.
  • Pokud to jen vypadá jako moje, je to moje.
  • Pokud je to moje, nesmí se to podobat ničemu z tvých        věcí.
  • Pokud to rozkoušu na kousky, všechny kousky jsou             moje.
  • Pokud jsem to viděl první, je to moje.
  • Když se to rozbije, je to tvoje
  • ZÁKONY ŠTĚNĚCÍHO SPÁNKOVÉHO REŽIMU

    Lairův pelíškový zákon
    Pokud investujete nemalé peníze na zakoupení krásného psího pelíšku, štěně v něm nikdy nezamhouří oka. Čím dražší pelíšek pořídíte, tím odpornější a špinavější hadr si štěně vybere za podušku.

    Doplnění Lairova pelíškového zákona
    Nenašli-li jste nikdy v bytě štěněčí bobek, jistě ho najdete v krásném psím pelíšku.

    Druhé doplnění Lairova pelíškového zákona
    Štěně v krásném psím pelíšku nenajdete nikdy.

    Zákon inflační
    V momentě, kdy se rozhodnete pelíšek prodat, štěně jen znehodnotí do té míry, že si jej nikdo nevezme už ani zadarmo.

    Lassiin návratový zákon
    Štěně bude spát ve vaší posteli. Pokud jej ve stavu bdícím z postele vyrazíte, vrátí se do ní přesně vteřinu poté, co usnete.

    Zákon sv. Valentýna
    Nejeví-li štěně chuť spát ve vaší posteli, začne ji jevit v den, kdy si domů poprve přivedete svého partnera. Paramourův první dodatek k zákonu sv. Valentýna
    Poté, co vymydlený a navoněný partner bude chtít ulehnout na vaše lože, bude na jeho půlce postele ležet štěně a jakékoli pokusy o odstranění bude provázet vrčením a zuřivým štěkotem.

    Paramourův druhý dodatek k zákonu sv. Valentýna
    Odstraní-li váš partner štěně z postele pomocí azbestových rukavic nebo hrubého násilí, stáhne se uraženě do kouta. Výt začne přesně ve chvíli, kdy partner položí roztouženě ruku na vaše stehno.

    Zákon Giacomma Casanovy
    Štěně bude výt tak dlouho, dokud potrvá vaše erotické vzrušení.

    Poolův zákon pomsty
    Při příští návštěvě vašeho partnera najde partner na své půlce postele loužičku (v lepším případě).

    První připomínka doc. Poolové
    V horším případě bude mít štěně zrovna průjem.

    Druhá připomínka doc. Poolové
    V nejhorším případě najde partner na své půlce postele loužičku, štěněčí průjem i štěně.

    Zákon o marné trpělivosti
    Počkáte-li s milostnými hrátkami do chvíle, kdy štěně určitě spí, můžete si být jisti, že nespí.

    Casanovův dodatek k zákonu o marné trpělivosti
    Pokud náhodou spí, probudí se v okamžiku, kdy váš partner položí roztouženě ruku na vaše stehno a začne výt.

    I pes je jenom člověk...
    Vytvořeno službou Webnode
    Vytvořte si webové stránky zdarma!